Borůvková cesta

exkurze lesním hospodářstvím
[51km/1615m; MTB]

Nekonečné porosty nízkých keříčků, na kterých se koncem léta modrají kuličky borůvek, jsou příznačné pro krkonošské smrkové lesy, kterými tentokráte povede naše cesta. Dovede nás také na vršek kopce Žalý, jehož starý německý název zní Heidelberg - borůvková hora.

Hluboké lesy byly kromě rudných ložisek odedávna považovány za jedno z největších bohatství Krkonoš.
Prvními kolonizátory horských lesů byli prospektoři a horníci. Královský báňský hejtman Kryštov z Gendorfu začal tady v polovině 16. století intenzivně těžit, především železnou rudu, a zakládat železárny. Doly a hutě měly značnou spotřebu dřeva. Ohromné množství dřeva potřebovaly také královské stříbrné doly v Kutné Hoře. Gendorf proto pozval zkušené dřevaře a plavební dělníky ze své domoviny Korutan, ze Štýrska a Tyrol. Přicházeli do Krkonoš po stovkách, usazovali se tady i s rodinami a zakládali nová sídla, jako například Krausovy Boudy, nad kterými vede naše cesta na Špindlerův Mlýn.
Noví osadníci začali ve velkém těžit dřevo, stavět milíře na výrobu dřevěného uhlí a plavit dříví dolů po řekách. Pro lepší splavnost řek v létě stavěli přehrady - tzv. klauzy. Ty se nedochovaly, avšak stavitelské umění v krocení potoků ovládaly i další generace horalů, jak se o tom můžeme přesvědčit na nejzazším místě naší cesty poblíž Boudy u Bílého Labe. Na potoce zvaném Čertova strouha více jak 100 let přetrvává mistrovské hrazenářské dílo, čítající několik desítek kamenných prahů zpomalujících tok vody a bránících tak záplavám.

Za pouhé půlstoletí se podařilo vymýtit valnou část krkonošských listnatých lesů a z Krkonoš téměř vymizel dřívě běžný buk. Již roku 1609 musela královská komise přesunout těžbu pro nedostatek lesů do sousedních Orlických hor. Mnozí přisídlenci tak přišli o zdroj obživy. Začali se věnovat chovu dobytka a travaření a vytvořili na mýtinách typické bezlesé enklávy s roztroušenými boudami, obklopenými loukami a pastvinami. Můžeme je na naší cestě vidět například na svazích Špindlerova Mlýna.

Krkonošské lesy byly znovu postupně obnovovány. Původní druhově pestrý smíšený les však byl nahrazen monokulturním lesem smrkovým, který sice rychleji roste, ale není zdaleka tak odolný. To se v plné míře ukázalo v 80. letech minulého století, kdy lesy, poškozené imisemi z českých a německých elektráren, byly napadeny kůrovcem. Dosud nevídanou kalamitu řešili lesníci vykácením rozsáhlých ploch lesa. Dodnes můžeme vidět zbytky mrtvého lesa a souvisle odlesněné plochy například na svazích Kozích hřbetů, kudy nás vede cesta k Bílému Labi. Většinu krkonoškých svahů se však od té doby podařilo opět zalesnit, z velké části díky přispění holandské nadace FACE. Krkonošské lesy tak opět mohou být chloubou Krkonoš.

gps data - (GPX, 38kB) google maps


Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií a Královéhradeckým krajem
[CNW:Counter]